zima je tečkou za jarním táním předešlé

je plotem na ochranu poupat

před skořápkou ořechu

uvnitř sebe prasklého času

 

zima je konec vysvlékání z kůže hada

do plaňky vyrytá mapa

 

jediný Egypt a tisíc jeho sněhů

předtucha vysokých pecí a v ní jádra

 

co teče nezachytí se v kapsách

a pod nahotou víra v knoflíky

rozepínat se proti vodě

 

prosinec -

to moje léto

 

dnes myslím na ...

na koho vlastně?

 

zítra odložím ústa

on nebude moci být obnažen

že vyhnali mu sněhuláky z krve

 

dnešek dospěl

v kapsách vlastních zahrad

tak dítě představit si oblevu

 

připustit si vznícení starého ledu

z položeného břehu

hlavou dolů nikdy nesněží

 

s Nilem závod s délkou

nehrají si nedospělí

 

prstem do písku vryté hvězdy

znamenají...

...co chceš

a taky v co bojíš se uvěřit